Tolik toho mám na srdci...

25. února 2010 v 19:52 | Babsi † |  Administrativní kecy

...aneb změť informací, výlevů a různých věcí, kterými nechci kazit ostatní články. Ne, na všechno reagovat nemusíte, to byste se z toho pomátli. Tak okay, jdem do toho.



Mísí se ve mně pocity zamilovanosti, trapnosti, panické hrůzy, únavy, zábavy a... Čeho ještě? Nevím, ale je to hromada pocitů, který vážně spotřebovat nemůžu. Když jsem brečela minimálně 2x denně (prostě proto, že se mi chtělo), sváděla jsem to na PMS, ale to nemůžu dělat věčně, protože premenstruační syndrom je odvozenej od toho, že je před menstruací, nikoli před, během, i po menstruaci.
Dospěla jsem ale i
k různým dospělým - ale naprosto zdrcujícím zjištěním, jako že bych s tím klukem, který se mě líbí už dva roky opravdu neměla chodit, a opravdu bych se s ním měla jen kamarádit. Taky jsem měla spoustu naprosto nedospělých (pubertálně pitomých) záchvatů - jakože bych měla začít kouřit (nechápu proč), pít (taky nechápu) a najít si kluka (to už vůbec)...
Já mám vždycky o někoho zájem, a teprve když už to "ochladne", začne mít on zájem o mě (pokud teda někdy začne). Jsem prostě přeemocionalizovaná, i když to slovo asi neexistuje. (Ale když může bejt někdo přeerotizovanej, tak proč by nemoh... Jasně, přeerotizovaná sem asi taky.)
Další téma - "Vždyť oni za to nemůžou." Jaká to šlechetná věta. Moji spolužáci asi opravdu nemůžou za to, že nosej náckovský oblečení. Podle mě ani netušej, že to nosej. Teda vědí že to nosej, ale nevědí, že jsou to opravdu (jak by řekly zprávy) "symboly s nacistickou tématikou". Přemejšlela jsem o tom, že bych jim (anonymně, že) poslala odkaz na stránky WWRY, tedy We Will Rock You (kokněte se tam, tim nic nezkazíte). Ano, moji spolužáci nosej takovýhle věci, konkrétně jeden spolužák (a ten druhý to měl dnes poprvý). Přitom jsou to prachsprostí bárbíňáci.
Všichni spolužáci samozřejmě nejsou bárbíňáci, někteří jsou vtipní nebo milí nebo hezcí (kombinace vtipného a milého se vyskytuje, ale těch hezkých tam tolik není). Mě ale nevadí že nejsou tolik hezcí, stačí když jsou milí a vtipní, že? Nechci se chlubit, ale možná tam nějací takoví jsou (a ti si možná i o mně myslí, že jsem milá/vtipná/hezká). Rozhodně to ale není nic vážného. Nerda bych tu "deníčkovala", takže tu nebudu dál povídat o spolužácích, zvlášť když zas tak milí, hezcí a vtipní nejsou.
Tenhle článek jsem začala psát včera a to jsem toho měla na srdci strašně moc; psala bych a psala... Ne že bych teda teď nechtěla psát (má grafomanie mě neopouští), ale píšu další začátek knihy. Vtipný je na tom, že tam jsou vždycky na začátku podobný postavy, který dělaj podobný věci. prostě jsem se nikdy nepropracovala dál než do schůzky v kavárně. Už mám vymyšlený, co by mělo následovat, a asi i jak by to mělo končit.





 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lilithen | Web | 26. února 2010 v 13:47 | Reagovat

Já se celou devátou třídy omlouvala z tělocviku kvůli premenstruačnímu, menstruačnímu a postmenstruačnímu syndromu :D. Myslím, že ty poslední dva ani neexistují, ale fungovalo to :D

2 haf | Web | 26. února 2010 v 20:32 | Reagovat

No, vidím, že nejsem jediná, kdo má takovýhle stavy. Ve mně se mísí pocity deprese, neklidu nějaké debilní nutkavé myšlenky. A taky to nemůžu spotřebovat. Vidím, že nejsem jediná, kdo brečí bezdůvodně. Někdy si připadám jak totální magor...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.